motto: Gamajun (Гамаюн) je magický věští pták, posel a hlasatel Velesův ve Slovanské mytologii, vyskytující se především v Ruské kultuře. Je symbolem zdravé moudrosti a znalosti, žije na ostrově daleko na východě blízko ráje. Gamajun je zobrazován jako velký pták s ženskou hlavou, podobně jako Sirin (Сирин) a Alkonost(Алконост).

Poslání

Společenství Gamajun usiluje skrze vzájemnou komunikaci jeho členů o zpřítomňování slovanských božstev a bytostí v současné společnosti.

Cíle

1. Vytvoření prostoru pro komunikaci zkušeností a prožitků

Na rozdíl od tzv. rekonstrukcionistů neusiluje Společenství Gamajun primárně o nalezení a obnovení historické formy slovanského pohanství, nýbrž o přímou komunikaci s bohy a bytostmi a o sdílení prožitků, vizí, zkušeností, vnuknutí a dalších subjektivních faktorů žité spirituality. Členové společenství si samozřejmě váží práce rekonstrukcionistů a také jim otevírá své dveře, aby se mohli podělit o skutečnosti, jež nejsou podložitelné prameny.

2. Podpora práce na zpřítomňování slovanských božstev

Způsob víry členů Společenství je definován velmi volně tak, aby dokázal zahrnout jak náboženské, tak i magické přístupy k realitě. Člen Společenství může věřit jak v striktně objektivně existující bohy, tak i v bohy coby archetypy v kolektivním nevědomí. Nicméně víra, že bohové jsou pouze součástí osobního nevědomí člověka, není slučitelná s posláním Společenství - člen Společenství tedy musí k božstvům přistupovat jako k (alespoň částečně) na člověku nezávislým entitám.

Věříme, že provozování rituálů (jak náboženských, tak i magických), umělecká tvorba, kontakty ve vizích a snech, jakož i komunikace o těchto skutečnostech vede ke zpřítomňování a probouzení polozapomenutých bohů a bytostí do současného světa a věříme, že toto zpřítomňování je pro nás i pro svět kolem nás správné a užitečné. Klademe důraz nejen na minulost, ale i na přítomnost a budoucnost. Nechceme se nechat stáhnout do hlubin minulosti, chceme naopak z jejích hlubin vynést na světlo to, co se i v našem světě osvědčí jako nosné.

3. Podpora plurality přístupů ke slovanské spiritualitě

Vzhledem ke skutečnosti, že o původním slovanském pohanství se dochovalo velmi málo zdrojů, neexistuje způsob, jak definovat, která víra je "ta pravá". Tuto skutečnost nepokládáme za negativum, ale za příležitost ke svobodě. Každý se dělí o svou vlastní praxi a právě praxe a úspěšnost myšlenky nechť posoudí, co někam vede a co je slepá ulička. Preferujeme tedy pragmatický přístup. Věříme, že i romantiky vymyšlená božstva a prameny jsou součástí slovanského proudu (kurentu) a neodmítáme ty, kteří s nimi chtějí pracovat a oživovat je.

Co se principiálního přístupu ke slovanskému pohanství týče, lze hovořit o přístupu mužském kněžském (žrec), mužském magickém (volchv) a ženském (vědma), které spojuje prvky obou. Toto dělení nelze brát zcela striktně, ale dobře demonstruje tři základní směry, jimiž je možné se ubírat.

Věříme, že právě svoboda co se týče teoretických myšlenkových východisek jakož i celkového směřování umožní vytvořit atmosféru vzájemné inspirace, jež v důsledku povede k uskutečňování výše uvedeného poslání.